Jak se zbavit chronického stresu

Někdy hádanku nedokážeme sami rozluštit. Jsme v problému tak ponořeni, že se na něj nedokážeme podívat ze širší perspektivy – tomu se říká tunelové vidění. Naše pozornost se fixuje jen na problém, zatímco úzkost a strach mohou oslabit naši schopnost racionálně uvažovat. Silné emoční reakce aktivují amygdalu, která přebírá kontrolu nad naší reakcí, zatímco prefrontální kůra (část mozku zodpovědná za logické myšlení a rozhodování) funguje méně efektivně. To vede k pocitu mentální blokace a obtížnějšímu hledání řešení.

Nejlepší je se zkusit obrátit na někoho, kdo by nám s tím mohl pomoci. Pokud máte kamarádku nebo blízkou osobu, před kterou se nebojíte otevřít pak to určitě zkuste. Naše babičky říkali: sdílená starost je poloviční starost.

Ale pokud se nemáme komu svěřit, nebo máme pocit, že nám nikdo nerozumí, určitě je důležité zkusit si najít odbornou pomoc. Možnost sdílet své trápení s někým, kdo naslouchá, má blahodárný účinek na naši psychiku. Navíc, když si člověk svůj problém dokáže pojmenovat a zformulovat do slov, často si lépe ujasní, zda a jak ho může řešit. To většinou sami ve své hlavě nezvládneme.

Terapeut jeden na jednoho je skvělé řešení ale i terapeutické skupiny mají své výhody. Člověk tam může nalézt nové přátele. Pocit, že nejste sami, kdo má problém je také hodně povzbuzující. Pokud bydlíte v Praze, zkuste se obrátit na organizaci Skupiny Praha.

Nedávné studie potvrdily, že pro nás lidi je nesmírně přínosné žít v komunitě, kde můžeme sdílet své zkušenosti a vzájemně se obohacovat. Tato potřeba je v nás hluboce zakořeněná už od pradávna – jako druh jsme přežili právě díky tomu, že jsme žili ve společenství. Sociální vazby pro nás nejsou jen příjemným bonusem, ale základní lidskou potřebou. Pokud je nenaplňujeme, může naše tělo i mysl reagovat pocitem ohrožení, protože na genetické úrovni jsme stále nastaveni na přežití skrze kolektivní spolupráci.

Sdílím s vámi příběh mé klientky, která se dostala do situace, kdy se všudypřítomný stres už začal projevovat na úrovni jejího zdraví.

"Svoji práci jsem milovala, ale dlouhodobě v ní panovaly špatné mezilidské vztahy. Po 12 letech jsem si uvědomila, že se do práce přestávám těšit – nebo spíš, že se mi tam vyloženě nechce a cítím odpor. Začala jsem na sobě pozorovat různé varovné signály, například přetrvávající bolesti zad, které neustupovaly ani po rehabilitacích, sníženou imunitu a častější virová onemocnění. Emocionálně jsem byla nevyrovnaná a občas jsem bezdůvodně vyjela na někoho ve svém okolí. Zároveň jsem cítila, že mě už nic netěší a do ničeho se mi nechce. Měla jsem pocit, že se životem jenom tak vleču. Vyhledala jsem si pomoc terapeuta a začalo mi pomalu docházet, že musím udělat změnu, že žádná práce nestojí za ztrátu zdraví."

Nejvíc vám napoví, když si od práce dáte aspoň na 14 dní pauzu. Během této doby se snažte minimalizovat stresory. Díky této krátké pauze se tělo může zotavit a vaše uvažování se projasní. Až se budete do práce vracet, budete mít jasnější představu o tom, co je pro vás důležité a jestli vám taková práce stojí za ty nervy.

Už jste určitě někdy slyšeli "Smích je nejlepší lék." Studie ukazují, že smích má velice pozitivní efekt na stresové hormony a na jejich snižování v krvi. Může za to opět náš známý endorfin. Já se vždycky nejvíc pobavím u seriálu Teorie velkého třesku.

A pokud se dostanete do situace, která je obtížně řešitelná zkuste si vzpomenout na citát od Artura Millera: 

Bože dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu a moudrost abych je uměl od sebe odlišit.

Hudba

Během poslechu hudby, kterou máme rádi se také začnou vylučovat endorfiny (hormony štěstí) a snižovat množství stresových hormonů. Mimochodem věděli jste, že endorfiny působí jako přirozené analgetikum (tlumí bolest).

Spánek

Pokud trpíte chronickým stresem, nic není tak důležité jako dostatek kvalitního spánku. Při chronickém stresu je vaše tělo vyčerpané a energii nejlépe získá právě během spánku. Zkuste se na nějakou dobu vyhýbat kávě, protože ta by mohla váš spánek narušovat. Nejen, že se vám nebude chtít usnout, ale ani kvalita spánku není dostatečná.